| Tak se mi splnil sen. Poprvé se budu plavit na katamaránu. Brzy ráno zvedáme kotvu a odplouváme na ostrov St. Barth. |
| Kapitán Dave nabral celkem slušnou rychlost a frčeli jsme víc jak 11 uzlů. Zbořil se mi další mýtus, který jsem si sem přivezla, že na katamaránu mi nemůže být tak zle jako na lodi. Může. Ale naštěstí už to zvládám bez větších problémů. |
| Loučení s ostrovem St. Kitts (Svatý Kryštof), ze kterého jsem poznala jen marinu a hlavní ulici u přístavu. Zato spoustu dobrých lidí. |
| Trudy je krásná ale hlavně neskutečně hodná holka. Sem ráda, že sem jí poznala. |
| Poslední pokusy před doplutím chytit nějakou večeři. |
| A to už připlouváme na francouzský ostrov Svatého Bartoloměje. Kotvíme v přístavu Gustavia. Nad námi každých pět minut přelétá přistávající letadlo. Ostrov se vyznačuje přívlastky jako luxusní, drahý a turistický. |
| Voda je tu neskutečně světle modrá. Na koupání ale není čas, balím se a s díkem se loučím s posádkou. Oni tu zůstávají, zatímco já spěchám na Svatého Martina. |
| Posadím se na strategické místo v přístavu a celé odpoledne se ptám, kdo mě sveze dál. Nedaří se mi. Čas letí a já smutně pozoruju potapěče na vodě. Začíná se stmívat. Loď jsem nechytla a nemám ani kde spát. Sednu si ke kotvišti člunů a netuším co dál. Jsem svou cestou už tak unavená, že mi to je úplně jedno. |
| Jako vždy se nakonec vše vyřeší samo. Na člunu přijíždí Francouz Hervé, se kterým se dávám do řeči a brzy si padnem do oka. Pomáhá mi skrze své známé sehnat nějakou loď, ale ani jemu se nedaří. |
| Nabídne mi alespoň ubytování na své lodi, na které tady v přístavu dlouhodobě žije. Ukáže mi základní věci - ledničku, alkohol, vařič a odjíždí na svou večerní lekci rokenrollu. Na lodi panuje typická mužská domácnost, ale cítím se tu jako doma. Když se pak můj hostitel vrátí, ještě dlouho si povídáme. Patří mezi nejzajímavější muže, které jsem tu potkala. |
| Ráno mě Hervé odveze na břeh a rozloučíme se. Moje stopování trvá celé další 4 hodiny. Jelikož mám zítra letět zpátky do Evropy, jsem celkem zvědavá, jak to dopadne. A je to opravdu nečekané. Ronny, kapitán lodi Kairós, který celé dopoledne pozoroval moje marný snažení, mi nabídne práci hostesky na této lodi. A to od zítřka na dva měsíce. |
| A tak mám asi hodinu na to rozhodnout se, jestli tu zůstanu anebo poletím zítra zpátky domů. Mezitím se o mě stará jeden z členů posádky, Stefano. Donese mi trochu jídla a pití. Fascinuje mě, kolik hodných lidí chodí po světě. |
| Rozhoduji se vrátit zítra do Evropy. Během chvilky se mi podaří chytit stopa a ještě mám hodinu k tomu, abych si prohlédla město. |
| Narazím na krásný kostel. Jsem u konce. Děkuju za všechno co mě tu potkalo. Nebylo toho málo a převažovalo to dobré. |
| Můj poslední stop - katamarán Dual Flyer. |
| Moji poslední převozníci - Holanďani Ed a Remco. |
| A tak konečně připlouvám na ostrov Svatého Martina. Tolik úsilí mě to stálo a čeká mě tu jen kus skalnatý a vyprahlý země. Musim si přiznat, že ráj je jen jeden a už hodně daleko za mnou. Sweet Dominica. |
| Při pobřeží se to hemží plachetnicema. |
| Dnes tu totiž začíná Heineken regatta. |
| Všichni trénují a já si užívám ten tanec barev a ladnýho pohybu lodí v protisvětle karibskýho slunce. |
| Svatý Martin je ostrov zvláštní tím, že jeho severní polovina je francouzská a jižní holandská. My kotvíme v jižní zátoce Simpson Bay, která je hned vedle letiště. Lepšího stopa jsem nemohla chytnout. |
| Poslední pořádné koupání a opalovačka. K tomu jak jinak než Heineken. |
| Chlapi na katamaránu se nějak rozmnožili... |
| Ed mě bere na divokou projížďku ve svym naspeedovanym člunu. Pozoruju vzlétající letadla. |
| Na břehu je pak docela slušně rozjetá party a Američan Bob je skvělej a vtipnej společník, přestože mu je už osmdesát let. Pracuje tu jako vodní taxikář během regatty. Tak jsme se slušně zduněli a když jsme pak pozdě v noci dorazili na náš katamarán, chlapi se opět rozmnožili a vyváděli jak malý děti. Já sem mezitím usla za zpěvu Adele, která je tu na lodích nejoblíbenější muzikou. |
| < < < 25.-26.2.2013 | INDEX | 1.-2.3.2013 > > > |
| © Lucie Pařízková | publikováno: 18.3.2013 |
|