| Ráno se sbalím a odjíždím trajektem na blízký sousední ostrov Svatého Kryštofa v naději, že tam se mi bude stopovat líp. |
| Z trajektu pozoruju jižní pobřeží. Lákají mě pěkné nízké kopce, přála bych si vyběhnout nahoru a toulat se po nich celý den. |
| Připlouvám do hlavního města Basseterre a jsem zděšená. Na moři tu kotví všehovšudy sedm lodí. Tak to jsem nečekala. Začínám být zvědavá, jak tohle dopadne. |
| Malá marina a rozpálenej beton jsou mým dalším domovem. Smažím se tu celé odpoledne. Alespoň si usuším navlhlé oblečení. |
| Loď jsem nesehnala, zato jsem se seznámila skoro se všemi zaměstnanci mariny. Nejvíc do noty jsem si padla s timhle týpkem jménem Zee. Pracuje tu na výletní lodi, která vozí buřty vykoupat do čistých vod za město. |
| Aisha je moje couchsurferka hostitelka, budu dnes nocovat u ní v malém domečku na předměstí Basseterre. |
| Druhý den už brzo od rána stopuju v marině a počasí je nepříjemně deštivé. |
| Taky tu dnes zakotvily dva velký cruisery. Napadá mě odvážná myšlenka - proč je nestopnout? Chvilku váhám, ale nemám co ztratit. |
| Cestou potkávám kluky s opičkama, které za úplatu propůjčují k focení s bohatými turisty. Ti aby nemuseli chodit daleko od cruiserů, mají tu postavené něco jako město ve městě - obrovské náměstí s luxusními obchody. |
| Podaří se mi proklouznout první kontrolou. Taxikáři se tu předhánějí, aby mě někam mohli svézt. Už mám rutinní odpověď, že nepotřebuju auto ale loď. Jejich nechápavý obličeje mě škodolibě baví. |
| Cruiserová soutěska. S foťákem přes rameno sem celkem zapadnu až na to, že jsem podezřele hodně opálená. Samozřejmě brzy narazím na ostrahu, která mě nepustí dál, ale nechce mi ani zavolat nikoho výše postavenýho s kým by se dalo rozumně promluvit. Zcela mi zmaří mé odvážné plány. Za zeptání člověk nic nedá, ale když mu neni ani dovoleno se zeptat? |
| Můj vztek slízne tenhle fotograf fotící celý den plyšovýho delfína s turistama. Nebyl na mě milej, tak jsem mu nevybíravě řekla, co si o jeho práci myslim. |
| Utíkám zpátky do mariny, do bezpečného náručí Zeeovi lodi a výtečných drinků na baru. |
| Brzy na to se seznamuju s jamajčankou Trudy, která tu má na starost skupinu přátel na luxusním katamaránu. Pokusí se mi s nimi dohodnout cestu na další ostrov. |
| A je to tady, posádka připlouvá a bere mě na palubu. Zítra ráno poplujeme na ostrov svatého Bartoloměje. |
| Ještě si ale odskočím podívat se do města. Toto je místní DJ Ashkenaz. Daruje mi svoje cédéčko. Celkem fajn muzika. |
| Pohoda, klid, žádný spěch. |
| Jen já spěchám, protože slunce za chvíli zapadá a moje touha fotit tyhle lidi byla dva dny přišpendlená v marině. |
| Trochu chaotický stánek se zeleninou. |
| Tady na ulici jsem šťastná. Tady potkávám nejcennější suvenýry z cest. |
| Skol je místní pivo, zatímco Carib se pije na každym ostrově. Všechno bohužel třetinky. |
| Dáme se Zeem ještě společnou večeři, přidá se i sympaťák Sven z Norska, který mě pak vezme na člun a odveze na můj katamarán. |
| Tak jsem tady. Posádka je anglická, přesněji z Walesu. Alkohol tady teče proudem a jídla je přebytek. Dnes večer ale nic z toho nepotřebuju, jen spánek. |
| < < < 23.-24.2.2013 | INDEX | 27.-28.2.2013 > > > |
| © Lucie Pařízková | publikováno: 16.3.2013 |
|