Ostatní - foto: Lucie Pařízková

Co se stane, když se pěšky vydám odnikud nikam? Podaří se mi vypnout můj mozek? A užiju si cestování jinak?

Západní Čechy, červenec 2018

Podzim v krajině, krajina ve vodě, voda na pobřeží, pobřeží pod nohama, nohy ve vodě, voda v krajině, krajina v podzimě.

Slapská přehrada, střední Čechy říjen 2016

Západ slunce, tři krajiny, letištní plocha a já na kole - po dlouhé době jsem zas dostala chuť ukázat více fotek z jednoho místa na malé ploše.

Krajina a letište v Bezdružicích, Západní Čechy červen 2015

Nehybná průhledná hladina, kterou čeřím jenom já svými želvími tempy. Jeskyně se otvírají, skutečné želvy utíkají. Hladina se začne pohupovat. Jeden motorový člun za druhým. Vodní dálnice. Rychle pryč, nebyli jsme dostatečně časní. Turistická past rozevírá svá chapadla... Potkali jsme mnoho takových na své plavbě. Už jsme se jim dokázali zasmát. Naštěstí normální svět ještě existuje.

Řecké ostrovy červenec 2014

Dlouhé, blonďaté, nablýskané, svolné, znuděné, hledající, lovící, klapající, pózující děvušky, oh jak moc se Egypt změnil za ty roky, co jsem tu nebyla. V té sahaře dokonale vyfintěných těl, osvěžila mě jako mořský vánek cudná krása. Posmotri devushka, kakaya krasivaya fotografiya.

Hurghada, Egypt březen 2014

Není nad to vyvolat staré filmy. Objevit zapomenuté, dokončit opomenuté. Kde mezitím život skončil, na fotce dál v prosté výstižnosti zůstává.

Můj děda, Okrouhlo okolo roku 2002

Bydlíme na periferii, prolejzáme ty nejzapadlejší uličky a společně se divíme představením, která nám nabízejí. Obyčejnost a prostota se mísí se šíleností. Jen kdo je připraven vnímat všednost nevšedně, může tohle pochopit.

Na procházce s kámošem Hudsonem. Karlín, Praha 6.10.2012

Potkala jsem ho v dřevěném altánku hluboko v lese, kde ukrytý před prudkým sluncem luštil křížovky. Místní tulák, potetovaná postavička odsouzená na doživotí... ubytován v cele smrti, vlastníma rukama vynášel mrtvé kamarády z uranových dolů... Během hodiny a půl se se mnou ve svých vzpomínkách podělil o skoro celý svůj život, jednu papriku a pivo. Jmenoval se Vojta.

Repešský žleb, Vojenský újezd Březina na Moravě 2.9.2011

Čtyři muži za mými zády. Vyfotila jsem je bezcílně, jen proto že je osvětlovalo krásné světlo. Nyní se dívám na fotografii se zalíbením v mužské energii, kterou vyzařuje.

Stanice metra Paddington, Londýn 28.4.2011

Po téměř jarním odpoledni zaštípal nečekaný mráz do tváří a slunce z posledních sil pohodilo dlouhé stíny topolů na křehké ledy stojící Vltavy.

Libeňský přístav, Praha 4.3.2011

Podzimní slunce pálilo spadané listí a lidé okolo venčili psy, sušili prádlo, jezdili na koni nebo jen tak seděli v trávě. Prázdným prostorem v nerušeném hovoru prošly dvě ženy v plavkách. Šly si na chvíli zaplavat do Vltavy, jak je tady obyčejným zvykem.

Braník, Praha 13.10.2010

Když jsem ho v práci nafotila, vezla jsem ho zpět domů do malé vesničky kousek za Prahou, kde bydlí. Byl zrovna čas večeře a jako na zavolanou přijel Jirka Hák s ještě teplou sekanou. Všichni kromě mlsnýho kocoura si na ní moc pochutnali. Já sekanou nejím. Já fotím.

Pavel Landovský při večeři, Kytín 8.6.2010.

Po návštěvě známých na Vysočině jsem si krátila cestu do Olomouce okreskami. Po romantické úzké cestě jsem vjela do krásného a opuštěného lesa, kde mi jen hraniční cedule Jihomoravského kraje dávala tušit, že ještě nejsem zcela ztracená. Pustila jsem k sobě kus deště a vlhka staženým okénkem. Byl čas jet dál.

Hluboké lesy v okolí Chlébského 12.4.2010.

Při hledání nového bydlení jsem objevila zajímavé místo. Přírodní památku s výhledem na industriální Prahu. Stačilo se trošku přihnout k zemi a Praha náhle zmizela. Skoro celá.

Cihelna v Bažantnici, Hloubětín a Malešická spalovna, Praha 5.3.2010.

Jedna z mých pracovních povinností se odehrála v sobotu večer na rádoby velkolepém koncertu, o jehož protagonistech nevím takřka nic. Řev a hysterie dvanáctiletých dívek byly téměř nesnesitelné. Zatímco pódium zasypávaly desítky plyšáků, záchranka odnášela omdlelá těla. Vítěz celé této taškařice však zaujal a pobavil. Smečce třiceti fotografů pod pódiem vmetl do tváře excelentní cover písně Paparazzi.

Martin Chodúr, Superkoncert Superstar, O2 Arena, Praha 16.1.2010.

Investigativní materiál, který právě s kolegou reportérem Vladimírem Ševelou připravujeme pro jedno z dalších vydání Týdnu, tvoříme z velké části v panelákových sídlištích. Každé z nich propůjčí na chvíli jiný pocit. Strach nebezpečného ghetta, iluzi otevřené krajiny venkova, snobské rozpoložení při luxusním výhledu na Prahu. Jejich vnitřnosti skrývají desítky dalších vjemů. Každé patro má svou vlastní vůni, ojedinělý, nezřídka šílený design, otisk svých obyvatel.

Jižní město, Praha 25.11.2009.

Jeli jsme s kamarádem na malý výlet do skal. Ty spolu s hladinou vytvářely desítky obrazů. Každou chvíli se vynořil nějaký jiný. Motýla jsem uviděla hned. Zbytek až doma na monitoru.

Adršpašské skály 14.11.2009.

Na služební cestu do Vídně jsem jela trasou přes Mikulov. Celou cestu bylo zataženo a v dálce na obzoru byla vidět smutná a šedivá Pálava. Když už jsem byla velice blízko, roztrhly se mraky a vyšlo slunce. Zastavila jsem a běžela fotit. Paprsky daly všemu život a barvy. Bylo tam krásně.

Pálava, Novomlýnské nádrže 2.10.2009.

V září jsem prožila krásnou dovolenou na Moravě. Fotografie vznikla při tiché večerní procházce usínající vesnicí.

Hrad Bouzov 17.9.2009.

Po dlouhé době jsem si s chutí zafotila architekturu. Fasáda nově otvíraného nákupního centra při západu slunce.

Drážďany, Německo 7.9.2009.

Jedno z mých nejoblíbenějších míst. Strmé kopce u Slapské přehrady, nejkrásnější ráno při svítání na Ždáni, když z vody stoupá pára.

Tentokrát foceno z vyhlídky nad Rabyní 27.8.2009.

publikováno: 27.7.2018