Cyklistický den. Půjčuji si kolo a vyrážím na celodenní výlet do nejjižnějších částí Martiniku. |
Moje cesta začíná v karenážích Le Marinu. Polák Rafael tu právě brousí dno katamaránu. |
Po asi dvanácti kilometrech jízdy frekventovanou silnicí konečně sjíždím na vedlejší cestu. Ačkoli na cedulích je značena jako hlavní a jediná směrem pláže Les Trabauds, skutečnost je poněkud dramatičtější. |
Okolo mne jen kopce, vyprahlá země a neskutečné vedro. |
A tak přišla moje první fata morgana. Myslela jsem si, že jsem konečně dojela k vodě, ale zatím to byly jen igelitové plachty zakrývající mladé výhonky cukrové třtiny a melounů. |
Dřevěný domek, u kterého se vybírá poplatek za vjezd k pláži. |
Žena výběrčího a její dcera. |
Pláže Les Trabauds. Opuštěná čistá nádhera daleko od civilizace, turistů i místních je tu minimum. |
Po hodinovém oddechu a koupání jsem vyrazila dál. Nešťastnou náhodou mě tato bažinka svedla na špatnou cestu. |
Hodinové bloudění v porostu mangrovníků mě stálo mnoho fyzický sil, ale těch psychických ještě víc. Slyším moře a vím, že je ode mě jen pár metrů, ale nemohu se k němu skrz tu divočinu dostat. Vymetu asi 20 pavučin a jen doufám, že se v mých vlasech nezabydlí nějaký exotický pavouk. |
Konečně venku a u moře! Krajina se ovšem začíná pomalu měnit. |
Vjíždím do místní savany. |
Kaktusy, vlnící se tráva, spalující slunce. |
Nebýt toho šíleného vedra, myslím si, že jsem někde na Islandu. |
Ale o kousek dál už je to zase starý známý Martinik. |
Na prázdných plážích aby člověk pohledal člověka, který ho vyfotí. |
Svatá Anna. Slunce klesá stejnou rychlostí jako zbytky mých sil. |
Fredo v místním podniku, pořád něco povídal, ale nejvíc mu to slušelo když si potáh z cigára a na chvíli se odmlčel. |
Zachránil mě René-Claude, který mě nakonec i s kolem odvezl na své čtyřkolce zbývajících 12 kilometrů do mariny. |
Protože večery tady začínají opravdu brzy, ale to už všichni dobře víte. |
< < < 17.-18.12.2012 | INDEX | 20.-22.12.2012 > > > |
© Lucie Pařízková | publikováno: 24.12.2012 |