| Brzo ráno vyskakuju z postele a užívám si poklidné svítání. |
| Skáču do vody a naposledy se koupu, zatímco všichni na lodi ještě vyspávají. |
| Sbalím se a Ed mě veze na svym člunu až k letišti. Cestou ale zase machruje, a tak ho brzo chytne pobřežní hlídka a napaří mu slušnou pokutu za rychlou jízdu. |
| Mám ještě asi tři hodiny do odletu, tak se jdu projít na nedalekou a velmi slavnou pláž Maho Beach. |
| Tady vám letadla přistávají přímo nad hlavou. Letiště je od pláže vzdálené přesně 6 metrů. |
| Kvůli mé nedochvilnosti na mě musí letadlo do Evropy trochu počkat. |
| Jenže mě se nechce pryč. Pomyšlení že už neucítím ten horký a vlhký vzduch mě ničí. |
| Vzlétáme a já se dívám přímo na katamarán v zátoce, kde jsem dnes v noci spala. |
| Ostrov Svatého Martina mizí v dáli a my letíme směrem na Venezuelu. |
| Přistávací plocha letiště na Martinu je totiž tak krátká, že tu plně natankovaný Boeing nedokáže vzlétnout. Proto si musí odletět natankovat na jiný ostrov, kde je plocha delší a vzlétnutí bezproblémové. |
| A tak provádíme jedno mezipřistání na ostrově Curacao. Je tu ještě o několik stupňů větší vedro a to se mi líbí. |
| O dvě hodiny později znova vzlétáme a tentokrát už přímo směr Amsterdam. Pozuruju poslení západ slunce nad Karibikem. |
| V Amsterdamu byla pěkná kosa, což mě donutilo vyměnit letní šatičky za kalhoty s pohorkama. Tady už se vznáším s Českými aerolinkami nad zamračenou Evropou. |
| V Čechách ale svítí slunce. Nevěřícně koukám na sníh. Vypadá to tu úplně stejně jako když sem v listopadu odlétala. |
| Sláva nazdar výletu... Ponaučení pro příště - nekupovat si zpáteční letenku:) |
| < < < 27.-28.2.2013 | INDEX | END OF THE STORY |
| © Lucie Pařízková | publikováno: 20.3.2013 |
|