P L A V B A  K A R I B I K E M

10.1.2013
MARTINIK - SAINT PIERRE

Brzy ráno opouštíme Le Marin. Konečně.



Trochu prší, ale hlavní je, že už nefouká tak šíleně silný vítr jako foukal poslední týden.



Velmi brzo vykoukne slunce a my se houpeme na líných velkých vlnách, které nás posunují pomalu na sever ostrova.



A je tu zase! Ano, je to on - všudypřítomný Diamant.



Odpoledne dojedeme do Saint Pierre, kde budeme kotvit přes noc. Tady už jsem po Vánocích byla - pamatujete? Město zničené sopkou, 40000 mrtvých a jeden zachráněný v místním vězení.



Jdu prozkoumat místní pláž.



Zdálky jsem viděla tuto kamennou zeď s dveřmi a říkala jsem si, co to má být. Michael, který tu bydlí, mi to vysvětlit. Za ruinou, ze které zbyla jenom tato zeď je přistavený malý nový domeček, ve kterém žije.



Tak toto je nejzajímavější street art, respektive spíš beach art, který sem tu viděla.



Nikde nikdo, kdo by mi o tom řekl něco víc, tak si jenom vyfotím pár detailů.



Malí prašiví pejsci, který se chtěli moc mazlit a odešli by se mnou kamkoli, jen do mořský vody ne.



Na konci pláže potkávám Joela. Je to rodák z Martiniku, ale pracuje v Paříži a tady je přes zimu na dovolené. Dřív pracoval dokonce v Japonsku, ale když přišly problémy s Fukušimou, radši se rychle vrátil.



O kousek dál stojí bývalá obrovská restaurace, nyní skvělý fotogenický objekt.



Malby na každém kroku, i zde v restauraci.



Bernard mě veze zpátky na loď. Buďto se na sebe z legrace šklebíme nebo si společně zpíváme.



Poslední západ slunce na Martiniku.



< < < 8.-9.1.2013 INDEX 11.-12.1.2013 > > >



© Lucie Pařízková publikováno: 13.1.2013